Polní chirurg v průběhu bitvy vyndává šíp raněnému

Kolorovaný dřevoryt z knihy Feldtbuch der Wundartzney, kolem roku 1540

Spis Feldtbuch der Wundartzney od Hanse von Gersdorffa, poprvé publikovaný Johannem Schottem ve Strassburgu v roce 1517, je druhou nejstarší ilustrovanou knihou o chirurgii, předchází jí pouze kniha Hieronyma Brunschwiga Buch der Cirurgia (1497). Gersdorffova kniha vyšla minimálně ve dvanácti vydáních a byla také přeložena do latiny a holandštiny. Četné dřevoryty použité v knize jsou přičítány Hansi Wechtlinovi, slavnému Strassburgskému umělci. Některé z jeho dřevorytů vytvořených pro Gersdorffa byly použity k ilustraci dalších lékařských knih z tohoto období.

Hans von Gersdorff, přezdívaný „Schylhans“ („šilhavý Honza“), byl lékař, který se zúčastnil mnoha vojenských tažení, včetně Burgundské války (1476) a bitvy u Nancy, kde padl burgundský vévoda Karel Smělý. Gersdorffoův spis je tedy založen na čtyřicetiletých zkušenostech z těchto vojenských tažení. Registrovány jsou nové typy zranění objevují se s narůstajícím používáním střelných zbraní. Střelné zbraně byly v Evropě používány již ve čtrnáctém století, ale ruční zbraně a arkebuzy byly novinkou. V průběhu času se Gersdorff stal odborníkem v tomto novém oboru chirurgie.

Kniha Feldtbuch der Wundartzney je rozdělena do čtyř částí. První z nich je přehled anatomie založený na starých arabských autorech a díle Guy de Chauliaca (1300–1368). Druhá část je o chirurgických zákrocích, střelný zraněních a amputacích. Třetí část je o malomocenství a závěrečnou částí je slovník léčiv rostlinného, živočišného a minerálního původu, nemocí a anatomie.

Celostránkové dřevoryty použité v knize jsou nejlepšími chirurgickými ilustracemi z tohoto období. Scény lékařských zákroků jsou velmi živé a jejich naturalismus a reportážní kvality představují impozantní krok vpřed v historii lékařských ilustrací.